Krby, pece, kachlová topidla - použití izolačních materiálů

Tisk
PDF

Protože se jedná o důležité materiály, které nelze vhodně nahradit jiným způsobem, rozhodl jsem se podrobněji tuto problematiku osvětlit a doporučit řešení.

S izolačními materiály se každý z nás v životě již setkal a máme zkušenosti s oddělením (tedy odizolováním ) chladu či tepla pro vytvoření tepelné pohody. Zde se většinou setkáváme s teplotami do cca 80oC ( izolace lednice, fasády domů, kabiny dopravních prostředků, stavební objekty apod.). A tyto izolační materiály můžeme dělit podle různých kritérií. Nás bude dnes zajímat jen část speciálních izolací pro teploty nad 100 oC a také hygienicky nezávadné především při teplovzdušných systémech vytápění. Někdo si řekne, že těchto omezení není mnoho, ale když se podíváme, co se na kamnářském trhu nabízí a hlavně s čím pracují někteří kamnáři ,není se co divit, že čas od času někdo vyhoří. A pokud nezačneme s osvětou, tak při narůstajících počtech staveb můžeme očekávat i nárůst nehod.
Podle místa použití ve stavbě kamen či krbů, jsou zároveň na izolační materiály kladeny i další specifické požadavky např. samonosnost, mezní tepelná odolnost při cyklickém tepelném zatížení, stlačitelnost, tvarová přizpůsobivost a podobně.

Úvodem chci připomenout a zároveň zdůraznit dvě základní zásady platné u všech izolací:

1. žádná tepelná izolace z těch, které splňují i naše další požadavky není tak ideální, že přes ní neprojde žádné teplo, ale pouze umí více či méně zpomalit rychlost prostupu tepla danou konstrukcí 2. za specifický druh tepelné izolace můžeme považovat vzduch, ale musíme dodržet určitá pravidla, aby nám sloužil. A nyní některé konstrukce, které musíme odizolovat a doporučení vhodných materiálů:

a) izolace nosných stěn a dělících příček, ke kterým jsou topidla přistavena

Tady je nutné vědět, z jakého materiálu je nosná zeď nebo příčka postavena, ale vždy je třeba tuto zeď odizolovat. Dříve se převážně používaly desky ze skelných nebo čedičových vláken opatřené hliníkovou fólií. Dnes už je vývoj i nabídka trhu kvalitnější a lze použít izolační desky na bázi calciumsilikátů, které jsou hygienicky nezávadné (např. Promasil, Super Isol, apod.).
Pokud by byla zadní stěna za kamny či sporákem ze spalných materiálů (sruby, dřevěnice), tak nesmíme zapomenout na vzduchovou mezeru mezi vrstvou izolace a konstrukcí a tento prostor trvale odvětrávat (snižujeme naakumulovanou tepelnou energii v čase, která prostoupí izolací ).

b) izolace stropní konstrukce nad kamny či krbem

Zde platí obdobné zásady jako u svislých zdí, ale navíc je nutno počítat s fyzikálním zákonem ,že teplo stoupá nahoru, tedy v tomto případě ke stropu. Zde se doporučuje zvlášť pečlivé odizolování stropní konstrukce, pokud je tubus krbu vyveden až ke stropu. Osvědčil se tzv.dvojí strop, kdy se tubus uzavře těsně nad výdechovými mřížkami u krbu a druhá izolace se přichytí ke stropní konstrukci. Zde by měl kamnář posoudit ,zda je nutno odvětrat navíc pomocí malých mřížek i tento vytvořený meziprostor.
Dalším případem je situace, kdy chceme rozvést teplý vzduch do vyššího patra a procházíme stropní konstrukcí. Zde doporučuji používat jen kvalitních izolačních rour vícevrstvých, případné prostupy dobře zaizolovat a pokud to dovolí situace, tak ponechat mezi stropní konstrukcí a rozvody vzduchovou mezeru.

c) izolace pláště kamen či krbu Na obvodový plášť kamen či krbu jsou kladeny specifické požadavky ,dá se říci případ od případu ,jak to vyžaduje daný způsob užívání. Společným požadavkem je minimálně samonosnost izolačního materiálu, aby se nemusela pracně budovat nosná konstrukce (jako dříve u sádrokartonu) , což např. splňuje nový a certifikovaný izolační materiál – Super Isol.
Mohou být krby, kdy chceme naakumulovat teplo v tubusu a následně jej rozvádět do dalších prostorů. Zde celou konstrukci tubusu vyizolujeme .
Jindy požadujeme, aby krb či kamna především ohřívaly daný prostor sálavým vytápěním. Pak postavíme plášť z materiálů, které tyto požadavky splní, např.šamotové tvarovky, keramické kachle, litý šamot Ortner, apod.
U keramického pláště je nutné podle konstrukce kamen doladit sílu stěny (zda jen „vyfutruvat“ nebo přizdít šamotový plátek či šamotovou cihlu). Tím ovlivníme povrchovou teplotu pláště a akumulační schopnost kamen. d) izolace sporáku

U tohoto druhu stavby je třeba si uvědomit, že kouřové spaliny odcházejí z ohniště a putují celým obestavěným prostorem (nejenom v keramických tazích). Je několik míst, která stojí za úvahu izolovat. Především je to stěna, ke které je sporák přistavěn. Zde platí zásady uvedené již výše v bodě –a/. Dalším specifickým místem je styk kachlového pláště a sporákového kování. Zde je třeba mít na paměti rozdílnou roztažnost materiálů. U sporáků na nožkách nebo při volném prostoru pod troubou ve svršku lze úspěšně využívat vznikající teplo pro sušení dřeva nebo sušárnu obecně. Pokud nechceme snižovat teplotu spalin, tak toto místo raději také odizolujeme.

e) izolace pecí a pizzerií Tady se jedná o speciální stavby, které mají v domácnostech jen malého uplatnění. Zde se jedná o tři základní místa pro izolování.
Za prvé - je to strop nebo zastřešující kopule nad vyhřívaným prostorem, kde je dosahováno trvale vysokých teplot. Zde se používají různá izolační rouna a materiály s tvarovou přizpůsobivostí.
Za druhé - je to místo pod plochou ,na které se peče. Tato izolační vrstva se nejčastěji dělá z křemičitého písku ,který dobře izoluje, ale je i tvarově poddajný a přitom i únosný. Pro zajímavost: naši dědové používali do těchto míst jako izolaci skleněné střepy. Bylo to levnější a plnilo to svůj účel.
Za třetí - se někdy uzavírá přikládací prostor pece -dvířka (izolují od okolní teploty) aby byl zachován co nejdéle optimální průběh teplot v peci.

Tohle je jen základní přehled kritických míst z pohledu izolace, o teplotách v jednotlivých místech topidel někdy příště.

>